Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů je zapsaným spolkem. Vznikla a byla registrována Ministerstvem vnitra roku 1993 jako občanské sdružení. Má méně než 20 členů, kteří většinou pocházejí z akademického prostředí a informace o nových náboženských hnutích potřebují ke své profesi. Činnost Společnosti spočívá na dobrovolnosti. Na základě stanov Společnost vede výbor, zvolený na poslední členské schůzi 12. června 2017: Ivan O. Štampach (předseda), Aleš Opatrný, Zdeněk Vojtíšek (mluvčí).

Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů vznikla jako základna informací o nových náboženských hnutích v době, kdy tyto informace chyběly. Zmínky o nových náboženských hnutích se sice již v době jejího vzniku často objevovaly v médiích, ale neprovázela je hlubší znalost. Od počátku Společnost pořádala semináře a konference nejdříve pro své členy, ale brzy i pro veřejnost.
V porevoluční době, kdy toho nebylo o náboženství mnoho známo (a ještě méně bylo známo o nových formách duchovního života) hrála významnou úlohu při informování české veřejnosti; zároveň do jisté míry podléhala strachu ze všeho nového a neznámého, který tehdy více než dnes ve veřejnosti panoval. Společnost také vydala několik informativních publikací (jedna z nich je dostupná zde).

Postupem času Společnost shromáždila unikátní archiv. Spolu s knihovnou je částečně zpřístupněn badatelům, studentům a příp. ostatním vážným zájemcům. Postupem času se práce Společnosti rozrostla o duchovní poradenství především pro ty, kdo se novými náboženskými hnutími cítí negativně zasaženi. Poradna je spolu s knihovnou otevřena jednou týdně (v úterý) v odpoledních hodinách po předchozí domluvě (sekty@sekty.cz).

Snahu o akademický přístup a zároveň i o srozumitelnost Společnost dokládá svým dlouhým názvem: název obsahuje jak odborné a neutrální označení „nový náboženský směr“ (dnes častěji „nové náboženské hnutí“ podle anglického „new religious movement“ nebo německého „neue religiöse Bewegung“), tak i populární, ale negativně zatížené slovo „sekta“. Od počátku se členové Společnosti pokoušejí tento nesnadný pojem uchopit tak, aby to vyhovovalo jak odborné, tak laické veřejnosti.

Silnou stránkou Společnosti vždy byl přímý osobní kontakt se studovanými hnutími, a to jak s jejich přestaviteli i řadovými příslušníky, tak i s jejich příbuznými a známými, kteří toto členství reflektují, a dokonce i s těmi, kdo hnutí opustili a snaží se svému dřívějšímu angažmá porozumět. Během let tak byly navázány stovky kontaktů a vztahů (korektních, a někdy dokonce přátelských), a Společnost tak slouží i jako prostor dialogu, a to též multikulturního i mezináboženského.

  1. prosince 2006, aktualizováno 28. října 2017 Zdeněk Vojtíšek